Vše začalo 18. května v České Bříze na Plzni severu, potažmo v Záchranné stanici živočichů Plzeň, když paní Vlasta Šantorová přivezla poraněnou vlaštovku.
Jednalo se o dospělou samičku, kterou pravděpodobně chytila kočka a která jí vytrhla hned několik důležitých letek z pravého křídla. "Co a jak se přesně stalo, se už asi nedozvíme, ale každopádně z důvodu absence letek na křídle nemohla vlaštovka létat a za normálních okolností by venku v přírodě uhynula. Jelikož ji však paní Vlasta našla a dovezla k nám na stanici, bylo mi líto vlaštovku utratit a nedat jí další šanci." líčí šéf plzeňských zvířecích záchranářů Karel Makoň.
Vlaštovky jsou potravní specialistky a loví převážně mouchy kolem dobytka. Udržet vlaštovku při životě do doby, než jí dorostou chybějící letky, je docela obtížné a musí s tím mít člověk nějaké zkušenosti. Zejména, když se musí zvíře neustále krmit a náhražka krmení za něco tak specifického jako jsou mouchy a masařky vlastně neexistuje.
"I přesto všechno jsem byl odhodlán se pokusit vlaštovku zachránit. Zavolal jsem proto do Prahy kolegyni Zuzaně Homutové, rozené Pangrácové, o které jsem věděl, že už jednu handicapovanou vlaštovku doma dva roky chovala a měla. Řekl jsem jí oč jde a požádal ji o spolupráci. Neváhala ani vteřinu a řekla, že mám vlaštovku co nejdříve převézt do Prahy. Jak jsme se dohodli, tak se i stalo a ještě téhož dne večer se ji podařilo přes dalšího člověka do Prahy k Zuzaně domů dostat," popisuje Makoň.
Netrvalo to dlouho a Zuzana naučila vlaštovku přijímat potravu samostatně. Z nerezové misky pro papoušky žrala moučné červy sypané vitamínovou směsí. Zakrátko vlaštovce začaly postupně dorůstat i vytržené letky. Netrvalo dlouho a vlaštovka začala poletovat a tak putovala zpět do Plzně a následně České Břízy.
V sobotu 4.7. 2015 pak byla okroužkována ornitologickým kroužkem a vypuštěna na lokalitu nálezu. "Vypustil jsem ji přímo na návsi u kapličky vedle autobusové zastávky. Letěla naprosto suverénně a zamířila hned do dvora sousedního statku. Jako by to tam znala a věděla, kam se letí podívat," dodává Makoň.
Ten měl velkou radost už jen z toho, že všechna ta snaha a práce kolem jedné vlaštovky byla odměněna. "Jasně, že není ještě ani zdaleka vyhráno a vlaštovka se musí připravit na dalekou cestu do Afriky, ale i přesto dostala šanci a z naší strany si myslím, že jsme všichni udělali, co jsme mohli," konstatuje.
A závěrem děkuje hlavně Zuzaně Homutové, která se o vlaštovku ve svém panelákovém bytě v Praze vzorně a bezplatně starala. "Byl to totiž i její příběh a nebýt jí, tak se vlaštovka zpět do volné přírody už nikdy nevrátila. Takže - děkuji , Zuzko, a máš můj velký obdiv, jelikož já bych tohle (při tom fofru, který tady máme) rozhodně nedokázal," uzavírá Karel Makoň.