Už čtvrtá ze šesti nemocnic Plzeňského kraje má ve svém týmu nemocničního duchovního, respektive „tu duchovní“.
V Horažďovicích poskytuje spirituální péči Mgr. Jana Háková, členka kongregace Školských sester de Notre Dame. Sestra Jana je k dispozici všem pacientům, ať už potřebují duchovní podporu, jen tak si popovídat, mít chvilku u lůžka společnost, ale i když potřebují například pomoci s jídlem.
„Své poslání vnímám hlavně jako službu „naslouchajícího ucha“ a to jak pro pacienty, tak pro jejich příbuzné i pro personál, kterému bych ráda poděkovala za milé přijetí. Mohu darovat úsměv a lidskou blízkost, podpořit vědomí důstojnosti každého člověka, a pokud o to kdokoli projeví zájem, mohu nabídnout i modlitbu, četbu z bible nebo zprostředkovat návštěvu kněze,“ říká nová nemocniční kaplanka, která rozšířila nemocniční tým v září a službu v nemocnici má dva dny v týdnu. Mimo to pracuje ve farní kanceláři, v kostele při bohoslužbách hraje na varhany a vyučuje náboženství na základních školách.
Jana Háková pochází z Podkrkonoší. Vyrůstala v rodině s pěti sourozenci a v Hradci Králové vystudovala na střední zdravotnické škole obor zubní technik. Už během studií se ale začala scházet s řádovými sestrami. „Od mala jsem vyrůstala v křesťanském prostředí, základy víry jsem získala v rodině. Když jsem potkala řádové sestry a seznámila se s nimi, oslovil mě jejich život. I tak jsem ale nastoupila v Jilemnici jako zubní laborantka. V laboratoři jsme byli dobrá parta, práce mě bavila, ale vnímala jsem, že mé životní poslání je jiné. Nakonec jsem se po sedmi letech rozhodla odejít k řádovým sestrám a být jednou z nich,“ popisuje svoji postupnou cestu v duchovním životě.
V té době už také začala dálkově studovat Katolickou teologickou fakultu na Univerzitě Karlově, kde získala i pedagogické minimum k výuce náboženství na základních a středních školách. Tomu se věnovala na Církevní základní škole v Hradci Králové a od roku 2011 i na základních školách na Horažďovicku.
Od počátku, kdy se přestěhovala do Horažďovic, začala docházet také do nemocnice za pacienty, kteří měli zájem o popovídání i duchovní službu. A asistovala rovněž v nemocniční kapli zdejšímu faráři při bohoslužbě.
Pak ale přišel covid a s ním omezení setkávání lidí a také návštěv, a to i v nemocnicích. „Bylo mi pacientů moc líto. Vnímala jsem jejich potřebu si popovídat, protože najednou zůstali sami i bez návštěv rodinných příslušníků. A také jsem vnímala jejich potřebu naděje,“ popisuje Jana Háková.
Bez váhání proto využila období pandemie ke studiu na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde v rámci celoživotního vzdělávání absolvovala obor nemocniční kaplan. Vznik těchto pozic v nemocnicích na západě Čech inicioval a nadále podporuje plzeňský biskup Mons. Tomáš Holub.
V současnosti chodí sestra Jana do nemocnice dva dny v týdnu a tráví mezi nemocnými až osm hodin. Hovoří hlavně s hospitalizovanými pacienty. „S někým se bavím hodinu, s jiným stačí jen několik vteřin - podle jejich potřeb. Moje služba je širší, než jsem si původně představovala, protože jsem zde pro všechny,“ říká sestra, kterou ve volném čase nejvíce baví práce na zahradě, o kterou se stará společně se řádovými sestrami.
S nimi bude trávit i letošní Vánoce, společně budou péct cukroví, zdobit stromeček, půjdou samozřejmě na mši a ke štědrovečerní večeři s nimi zasedne i administrátor farnosti ThLic. Mariusz Piwowarczyk, který do nemocnice dochází za pacienty, jež projeví zájem o službu katolického kněze. „Určitě ale navštívím i nemocné, kteří i přes svátky budou muset zůstat v nemocnici. Svátky jsou obdobím, kdy lidé chtějí být s někým. Věřím, že je i moje přítomnost potěší,“ říká nemocniční kaplanka sestra Jana.